Natáčení videoklipu - Žiletko, má lásko
Praha - Bohnice - 14.8. - 15.8.2007
Silný zážitek. Zážitek, který nám samozřejmě pripravil především tým lidí, kteří s námi natočili další klip k nový desce. Točilo se na song Žiletko, má lásko. Točilo se po dva dny a bylo to více než vyčerpávající a my pevně věříme, že se to na výsledku projeví. Nás se týkal den druhý. Točili jsme kvůli tmě přes noc, skončili jsme v 7 ráno. Slušný. Popořádku. V pondělí 13.8. jsem se šel s Michalem z naší vydavatelský firmy podívat na natáčení hlavní představenkyně. Točilo se v bytě. Seznámili jsme se s celým týmem. Poprvé jsme zažili jak jsou kolem nás na desítky lidí, každý má svůj jasný úkol a všechno sviští tak jak má. Druhý den byl důležitější. Vyrazili jsme s Kárlem z Broumova. Víte co vám musím říct? Není ten Kárl až tak dobrej v navigací jako bejval ;) Netrefili jsme. A víte co je na tom všem nejhorší? Zkuste se ptát lidí na cestu do …. Bohnic. Ano, točili jsme v nepoužívaných prostorách Bohnic a v tom tkví celý ten obrovský zážitek. (mimochodem zážitek bylo pozorovat i obličej dotázaného jedince na cestu právě tam). Je to uplně jiný svět. Obří areál (když už jsme trefili a to jsme skončili i před hlavním vchodem do ZOO), ve kterém je, ať je co je, hrobový ticho. Smrtelný ticho. Už u vjezdu nás víta jakýsi vrátný u kterého jsme tipovali, že byl možná kdysi bývalým „zákazníkem“ tohoto ústavu. Jasně že si dělám srandu, protože my si v tu chvíli při vjezdu srandu dělali. Brzo nás přešla. Je to opravdu místo, který je nasáknutý skrz na skrz lidskými osudy a příběhy. Většinou špatně končícími, zpackanými, mizernými, většinou i pro okolí nezajímající. Tak to přece je. Jste odříznutí od světa. Nikoho nezajímáte. Potkáváme se po kratším hledání (ten areál je opravdu velký) s realizačním týmem, který hlásí menší pozdržení kvůli technice. To jsme opravdu ještě nevěděli kolik techniky je potřeba, kolik se jí navezlo..no prostě toho bylo dost ;)
Hned zkraje k našemu úžasu z celého objektu někdo přihazuje story na téma „ Víte kolik lidí tu skončilo neprávem?“ a když jste byli v cajku, toho „pravého klienta“ z vás záhy spolehlivě udělali. Vše bylo rozděleno na pavilony a sektory. Vy se v podstatě okamžitě stáváte číslem. (jsou to moje představy, pevně věřím, že to tak nebylo a dnes stopro není. My byli v tom nepouživaném prostoru, který nesl označení.. VARNA! Slušný co? Už taky víme proč se tam točil horor Hostel. Místo k pohledání. Teď, když se zpetně koukám na fotky, ještě pořád cítím tu vůni. Nebyl to snad ani pach na to, že tam byla spousta vyřazených lůžek, včetně těch s mřížemi, abyste byli opravdu izolováni, nebyl to pach ani díky upoceným zdím, které zažili nesčetněkrát spousty nářků, proseb, hysterického křiku, bláznění, rytí nehtů do zděné pokožky stěn. Zaschlé cosi, krev, moč.. Ten hlavní obří prostor ve kterém se (naštěstí) netočilo, sloužil jako centrální jídelna. Když mrknete na tu fotku toho prostoru s těmi postelemi, je to on. Mám pocit že se vám i poštěstí vidět několik zásadních věcí. Jednou z nich je, jak já říkám „obchuzkový balkónek“, který lemoval celý obvod prostoru několik metrů nad zemí. Když přimhouříte oči vybavíte si vězení a přesně to k čemu „balkónek sloužil. Viděl jsem ty dozorce, jak chodí dokola jako hladoví psi a čekají na konflikt. Snad se tak nikdy nestalo, přeci byla to „jen jídelna“. Ovšem jídelna v Bohnicích.
Navíc jsme strašpytlové. S fotografem ve chvíli volna jsme šli něco nafotit právě do „jídelny“. V momentě, kdy jsem rozsvěcel 4 řady velkých lamp, jedna z nich ve stylu klasickýho hororu zablikala a pochvíli navěky usnula. Stáhli jsme oba půlky, rychle vyfotili snímky a mazali pryč. Asi bych měl spíš psát o tom jak probíhalo natáčení, ale má to vůbec cenu? Příběhy těch prostorů jsou mnohem působivější než příběh třech kluků a týmu dalších lidí, kteří „jen“ točili klip. Nicméně to nemění nic na tom, že moc děkujeme právě celému týmu, který pro nás přichystal další životní zkušenost, možnost nahlédnout do zajimavých prostor, jasně že byla spousta srandy, jasně že byla ale i spousta únavy, zápolení a práce (momentálně mě přišel mail od Lukáše /řežie - na fotce blonďák..slečno nehledejte Radouše, ten má teď černý vlasy;)/ a píše mi na můj dotaz, že skončili až ve dvě odpoledne takže vlastně vůbec nespali) hrůůůza. Asi tak jsem to chtěl napsat. Video se točilo v místech takových jaké si to zasloužilo. V podstatě napíšete song o psychický a následně fyzický poruše a točíte v Bohnicích - není lepšího místa, není silnějších zážitků. Snad se těšíte stejně jako my… jaký to bude..
Praha - Bohnice - 14.8. - 15.8.2007
Silný zážitek. Zážitek, který nám samozřejmě pripravil především tým lidí, kteří s námi natočili další klip k nový desce. Točilo se na song Žiletko, má lásko. Točilo se po dva dny a bylo to více než vyčerpávající a my pevně věříme, že se to na výsledku projeví. Nás se týkal den druhý. Točili jsme kvůli tmě přes noc, skončili jsme v 7 ráno. Slušný. Popořádku. V pondělí 13.8. jsem se šel s Michalem z naší vydavatelský firmy podívat na natáčení hlavní představenkyně. Točilo se v bytě. Seznámili jsme se s celým týmem. Poprvé jsme zažili jak jsou kolem nás na desítky lidí, každý má svůj jasný úkol a všechno sviští tak jak má. Druhý den byl důležitější. Vyrazili jsme s Kárlem z Broumova. Víte co vám musím říct? Není ten Kárl až tak dobrej v navigací jako bejval ;) Netrefili jsme. A víte co je na tom všem nejhorší? Zkuste se ptát lidí na cestu do …. Bohnic. Ano, točili jsme v nepoužívaných prostorách Bohnic a v tom tkví celý ten obrovský zážitek. (mimochodem zážitek bylo pozorovat i obličej dotázaného jedince na cestu právě tam). Je to uplně jiný svět. Obří areál (když už jsme trefili a to jsme skončili i před hlavním vchodem do ZOO), ve kterém je, ať je co je, hrobový ticho. Smrtelný ticho. Už u vjezdu nás víta jakýsi vrátný u kterého jsme tipovali, že byl možná kdysi bývalým „zákazníkem“ tohoto ústavu. Jasně že si dělám srandu, protože my si v tu chvíli při vjezdu srandu dělali. Brzo nás přešla. Je to opravdu místo, který je nasáknutý skrz na skrz lidskými osudy a příběhy. Většinou špatně končícími, zpackanými, mizernými, většinou i pro okolí nezajímající. Tak to přece je. Jste odříznutí od světa. Nikoho nezajímáte. Potkáváme se po kratším hledání (ten areál je opravdu velký) s realizačním týmem, který hlásí menší pozdržení kvůli technice. To jsme opravdu ještě nevěděli kolik techniky je potřeba, kolik se jí navezlo..no prostě toho bylo dost ;)
Hned zkraje k našemu úžasu z celého objektu někdo přihazuje story na téma „ Víte kolik lidí tu skončilo neprávem?“ a když jste byli v cajku, toho „pravého klienta“ z vás záhy spolehlivě udělali. Vše bylo rozděleno na pavilony a sektory. Vy se v podstatě okamžitě stáváte číslem. (jsou to moje představy, pevně věřím, že to tak nebylo a dnes stopro není. My byli v tom nepouživaném prostoru, který nesl označení.. VARNA! Slušný co? Už taky víme proč se tam točil horor Hostel. Místo k pohledání. Teď, když se zpetně koukám na fotky, ještě pořád cítím tu vůni. Nebyl to snad ani pach na to, že tam byla spousta vyřazených lůžek, včetně těch s mřížemi, abyste byli opravdu izolováni, nebyl to pach ani díky upoceným zdím, které zažili nesčetněkrát spousty nářků, proseb, hysterického křiku, bláznění, rytí nehtů do zděné pokožky stěn. Zaschlé cosi, krev, moč.. Ten hlavní obří prostor ve kterém se (naštěstí) netočilo, sloužil jako centrální jídelna. Když mrknete na tu fotku toho prostoru s těmi postelemi, je to on. Mám pocit že se vám i poštěstí vidět několik zásadních věcí. Jednou z nich je, jak já říkám „obchuzkový balkónek“, který lemoval celý obvod prostoru několik metrů nad zemí. Když přimhouříte oči vybavíte si vězení a přesně to k čemu „balkónek sloužil. Viděl jsem ty dozorce, jak chodí dokola jako hladoví psi a čekají na konflikt. Snad se tak nikdy nestalo, přeci byla to „jen jídelna“. Ovšem jídelna v Bohnicích.
Navíc jsme strašpytlové. S fotografem ve chvíli volna jsme šli něco nafotit právě do „jídelny“. V momentě, kdy jsem rozsvěcel 4 řady velkých lamp, jedna z nich ve stylu klasickýho hororu zablikala a pochvíli navěky usnula. Stáhli jsme oba půlky, rychle vyfotili snímky a mazali pryč. Asi bych měl spíš psát o tom jak probíhalo natáčení, ale má to vůbec cenu? Příběhy těch prostorů jsou mnohem působivější než příběh třech kluků a týmu dalších lidí, kteří „jen“ točili klip. Nicméně to nemění nic na tom, že moc děkujeme právě celému týmu, který pro nás přichystal další životní zkušenost, možnost nahlédnout do zajimavých prostor, jasně že byla spousta srandy, jasně že byla ale i spousta únavy, zápolení a práce (momentálně mě přišel mail od Lukáše /řežie - na fotce blonďák..slečno nehledejte Radouše, ten má teď černý vlasy;)/ a píše mi na můj dotaz, že skončili až ve dvě odpoledne takže vlastně vůbec nespali) hrůůůza. Asi tak jsem to chtěl napsat. Video se točilo v místech takových jaké si to zasloužilo. V podstatě napíšete song o psychický a následně fyzický poruše a točíte v Bohnicích - není lepšího místa, není silnějších zážitků. Snad se těšíte stejně jako my… jaký to bude..
Za fotky moc děkujeme Terezce 
